Rozhovor s Ing. Petrem Pavlíkem – novým technickým ředitelem Porta Invest

Druhý kvartál roku 2025 byl pro naši společnost hned v několika okamžicích zlomový. Prvním z nich byla akvizice dvou činžovních domů v ulici Žitná na Praze dvě, jež se staly největšími projekty v historii Porta Invest. Druhým z nich byla akvizice personální. Na novou pozici technického ředitel přišel Ing. Petr Pavlík. U této příležitosti jsme mu položili několik otázek.

1. Petře, můžete čtenářům přiblížit svou profesní cestu? Co Vás přivedlo ke stavebnictví?

Je to jednoduché, já jsem vyrůstal ve velmi otevřeném, řekl bych „salónním - komunitním prostředí“ spřátelených rodin (rodin v podobné skladbě, jako měla ta moje, rozuměj 2-3 děti podobného věku s rodiči rozličných profesí), což vytvořilo „podhoubí“ pro úvahy „co chci v životě dělat“ (moje nejzásadnější, esenciální, a zároveň první analýza takového rozsahu v životě) a zde bych využil příležitosti, poděkovat rodičům za vše, co pro mne udělali!…a málem bych zapomněl, základní škola ve Vraném nad Vltavou, kde jsem dospíval, byla úžasná, jedinečná (vy to možná nevíte, ale Praha, je předměstí Vraného 😊…úžasná Obec)…podal jsem si tedy přihlášky na střední průmyslové školy stavební v Praze (a nastoupil na SPŠS JG) a jasně jsem v roce 1999 věděl, že chci být „stavař“ (technik), to mi bylo 15 let…nastoupil na průmyslovku, protože už tehdy mne fascinovala komplexnost toho oboru, chcete-li jinak, skloubit kreativitu (a cit pro vkus) dohromady s technikou (jasným „strojovým“ exaktním výpočtem) se zdálo jako nemožné, a to je výzva, nemyslíte?

Ten dechberoucí „záběr“ tohoto oboru…psychologie (např. vliv barev na člověka), medicína (jasná vazba na teorii vnitřního prostředí budov…moje milovaná Žena /@ahoj Zuzinko/ mimo jiných přednáší na 1.lékařské fakultě UK a jinak dělá základní výzkum…hodně publikuje, tak si máme doma o čem povídat), geodézie (při studiu jsem léta „brigádničil“ v různých geodetických kancelářích…přišlo mi to jako efektivní způsob jak v krátkém čase poznat co nejvíce staveb in-situ), geologie (stavby se jaksi provádějí - zakládají na zemi, tak je vhodné tomu rozumět), moje milovaná fyzika a matematika (víte, když se mne někdo ptá, kolik znám jazyků, odpovídám 1,5…těch půl je čeština => z diktátů jsem měl vždy 4-5 no ten jeden jazyk je matematika, která nedělá nic jiného, než že je komunikačním prostředkem jak popsat přírodní děje, ekonomické děje atp., materiálové inženýrství (je dobré znát v hlubokém detailu, z čeho se stavby provádějí, pak můžete teprve správně porozumět stavební fyzice), logistika lidského života (v cyklu 24h, resp. 1rok) v tom smyslu, že provozně-dispoziční řešení objektu, jak uvnitř, tak vně, je prostě, po mém soudu, jedna ze zásadních věcí dobrého návrhu architektura = cit pro vkus a jeho hodnota (teď si trochu rýpnu do architektů mých skvělých přátel, my nenavrhujeme sochy, ale prostředí pro život), ekonomie (víte, stavařina je 5D model kdy => 3D je klasické prostorové vnímání, výsledkem je výkaz výměr, pak přidáme cenu => 4D a na závěr přidáme čas, harmonogram výstavby => 5D…zde malé upřesnění, já vnímám budovy v celém jejich cyklu, kdy naplňují svůj účel, pro mne stavařina nekončí „kolaudací“, stavební stroje, technologické postupy, politika, veřejný zájem, stavební právo (k tomu se nebudu raději vyjadřovat)…a takto bych mohl pokračovat dlouho.

S dovolením ještě jedna linie úvahy „co mne přivedlo ve stavebnictví“. Z výše uvedeného by mohli čtenáři nabýt dojmu, že jsem opomněl pravidla a řád (chcete-li výchovu), není tomu tak i toto je esencí „správného“ (stimulujícího) prostředí, stejně jako schopnost formulovat myšlenku, jasně, srozumitelně, směrem od rodiče k dítěti, protože děti, resp. adolescenti, se nejlépe učí, po mém soudu, nápodobou (máme se ženou tři děti).

Tedy, před 25 lety jsem „nastoupil do vlaku směr stavař“, ČVUT v Praze, fakulta stavební, obor Architektura a stavitelství, resp. Budovy a prostředí byla z mého pohledu už jen logická cesta ke stanovenému cíli, resp. první fáze k jeho dosažení.

Zde bych ještě rád zmínil jednu zásadní osobu na této cestě, mého dnes již dlouholetého přítele a doživotního mentora (toho času třídního učitele, resp. vyučujícího předmětu pozemní stavitelství na SPŠS JG), Ak. arch. Ing. Honzu Novotného (Píďo zdravím Tě). To Píďa mi pomohl uvědomit si, jak to všechno funguje a snad mi odpustí tu zkratku, ale Píďa vždy říkával „prosím Vás, neučte se, ale studujte!“.

2. Na jaké projekty ze své dosavadní kariéry nejraději vzpomínáte a proč?

Nikdy nezapomenu na svůj první projekt (píše se rok 2009, dopoledne jsem studoval u prof. Kabeleho a psal diplomku pod vedením doc. Papeže na katedře TZB a odpoledne jsem projektoval), který jsem měl jako juniorní projektant na starost ve všech stupních projektové dokumentace, resp. ve všech výkonových fázích dle honorářového řádu ČKAIT…byl to Box Club Žižkov pro Standu Tišera…hned „rovnejma nohama“ do generální adaptace stávající budovy 1.PP a 1.NP…byly jste někdy ve sklepení starého činžovního domu na Žižkově, jako mazec…velká škola, ani né tak při projekci, to mne bavilo a pěkně to odsýpalo…Investor (Praha 3, toho času ústy SKM) přesně věděl co chce a dotáhli jsme to až do dílenské (výrobní) dokumentace…ovšem to pravé studium přišlo až při realizaci a výkonu autorského dozoru…víte, když si Vás zavolá řemeslník, který dodatečně v suterénu osazuje překlady do nosné stěny, aby vznikl stavební otvor pro osazení stavební výplně, řekněme dveří třeba, drží v ruce Váš vyprtěnej detail a ptá se „pane inženýre jak tam mám kruci (on to říkal jinak) osadit to „íčko“, když je tady hned kolmá štítová stěna sousedního domu, když tam udělám prohloubenou kapsu, abych to tam dostal, tak jsem u souseda…“ no a v ten moment Vám to dojde…papír snese všechno, že ano…nebo, není radno při výpočtu výměr zapomenout na podlahu pod schody, takovou tu pružnou podlahu do tělocvičen, ta není za „pár“ korun…nebo, navrhnout technickou místnost VZT do suterénu, a dispozici „utáhnout na max.“, oni to prostě nesmontují, nebo hůř, ani nepronesou stavbou požadované komponenty na určené místo…atd.

Plynou léta, kdy jsem si odskočil do průmyslu např. 5 let optimalizací provozu v LZD Kolín, kde jsem měl za úkol navrhnout a hlavně koordinovat výměnu technologie (reaktor) na výrobu kyanidů, nebo do Orlenu v Litvínově repasovat krakovací věž, to je 30 metrová rachejtle, která má pravdu hodně přírub a pracujete v tzv. první zóně. Adaptoval jsem Zámek v Konojedech u Úštěku na dům s pečovatelskou službou, ani nevím, zda se to realizovalo. Bratrovi jsem na na Praze 4 adaptoval kanceláře na multikliniku oční dětské, dospělácké vč. zákrokových sálů, diabetologii, urologii, optiku, administrativu…projednal jsem na ohlášku za tři měsíce…víte, navrhovat do stávající administrativní budovy femtosekundový laser za nesmysl peněz, který má od Němců jasně předepsané max. deformace konstrukcí, na které se kotví, to už chce fakt „hustýho statika“, nebo zajistit dostatečný zdroj chladu a navrhnout takto komplikovanou dispozici byla výzva. Pro CEO CPI Group dát dohromady Hotel AXA v centru Na Poříčí, to je vzácná funkcionalistická budova, postavená v letech 1930 – 32, je tam jeden z prvních vnitřních bazénů o parametrech pro reprezentaci. Navrhnout studii proveditelnosti „provozního objektu laboratoří s objektem EMC“ pro EZU v Praze, víte, to je co laboratoř, to samostatný projekt…a udělat komoru EMC u metra, to už chce fištróna. Rekonstrukce Polikliniky Prosek vč. pohotovosti, Nová radnice pro Prahu 7 v Holešovicích v Praze…to bylo šílený, prostě MČ koupila budovu, která byla naprosto nevhodná pro adaptaci na administrativu, arch. soutěž vyhráli mladí architekti s velmi ambiciózním návrhem, ale vše se nakonec podařilo.

A pak, v roce někdy 2019 přišla opravdu výzva „Rekonstrukce vozovny tramvají Slovany, Plzeň“…víte naposledy se dělala vozovna tramvají někdy před 50-70 lety, ti lidé, co měli zkušenost už prostě nebyli, a tohle bylo ještě na místě stávající vozovny, předělávalo se to za provozu…zkrátím to, to byla prostě „profesůra“…zadařilo se, tak např. 13.500 m² „zelené“ střechy,  železo betonové konstrukce s nekovovou výztuží jako požadavek řízení vlakové cesty (to umí spočítat asi tři lidi v republice), bludné proudy…víte navrhnout měnírnu do přízemí adm. budovy není optimální, ale jinak to nešlo a navrhnout oplechování interiéru jako faradayovu klec pro zadržení EM pole, to chtělo chvilku přemýšlení, LOP na ocelovku …ta konstrukce se hodně deformuje a předozadní tolerance na rastru lehkého obvodového pláště to nezvládají kompenzovat. Požárně bezpečnostní řešení stavby…ocel nemá ráda vysoké teploty, rachle ztrácí mechanické vlastnosti a hroutí se, PENB…jako jak mám splnit požadavek vyhlášky na součinitel prostupu tepla pro vrata do tramvajových hal?...víte, v těch vratech je díra, aby tam mohlo být trakční vedení, ZOVéčko…to byl harmonogram (etapizace výstavby, provizoria atd.) asi 15m dlouhý papír přes celo buňku, stavba dráhy = speciální stavební úřad atp. …stále se pravidelně scházíme, my projektanti, dodavatelé, zástupce investora a vzpomínáme…byla to výjimečná práce a hlavně zkušenost.

3. Co Vás motivovalo přijmout nabídku stát se technickým ředitelem právě v Porta Invest?

Nelehká otázka. Ta odpověď má několik rovin a já se je pokusím seřadit podle důležitosti, jak to vnímám já. Kolektiv – prostředí => Porta Invest je v tomto výjimečná takto, jestli jsem to správně pochopil, tak žádný z kolegů nebyl přijat jinak, než na doporučení, což mi přijde jako efektivní způsob „předvýběru“, ale hlavně, pojmy jako příležitost, loajalita, důvěra, zodpovědnost, samostatnost, důslednost, pracovitost, odměna, zde nabývají svého pravého významu slova, a to je výjimečné. Prostředí kanceláří je opravdu velmi přívětivé a funkční, stejně jako poloha, můj hlavní výkon je realizován v Praze a já „sedím“ v centru což je velmi praktické.

Příležitost => velmi jednoduše jsem si vyhodnotil, že mi Porta Invest umí nabídnout zajímavé příležitosti (výzvy), kde budu moci zhodnotit svoje dosavadní zkušenosti, znalosti, dovednosti a předpoklady k novým úkolům.

4. Jaká je podle Vás role technického ředitele v moderní developerské firmě?

Marku, Ty už to o mně víš, já jsem zastáncem agilního řízení projektů a jsem-li na takto významné a zodpovědné funkci, musím si vyčlenit čas na svůj další seberozvoj a tento poté aplikovat do rozvoje firmy. To téma, musí být nastavené tak, aby se dalo měřit a vyhodnocovat a k tomu myslím znám a umím použít vhodné nástroje, jako např. nastavení procesů, kompetencí, a řekněme jakého si metodického vedení. Toto má, podle mého názoru, dvě základní „vrstvy“ vedení podřízených a doporučení nadřízeným.

Mám celkem jasnou představu o „svém“ týmu. Snažím se držet jednoduché pravidlo „nechtěj po ostatních, co sám nemáš rád, a naopak měj na ostatní stejné nároky, jako na sebe“. Dále pak aplikuji obecné pravidlo => musíme umět komunikovat, jasně, krátce, srozumitelně, trvale…neexistují hloupé otázky, pouze hloupé odpovědi. Komunikace je klíčová.

Stran doporučení nadřízeným, resp. jak fungují moji nadřízení. Mám-li popsat vlastní nedlouhou zkušenost z Porta Invest, pak takto: přijde mi jako unikátní přístup, kdy v případě „problému“ oba společníci (moji nadřízení) říkají „pokud jsi udělal, co jsi mohl, a přesto se to pokazilo, pak je to moje selhání v tom, že jsem Tě buď přetížil, nebo špatně nastavil procesy (pravidla), nebo obé“ a tím se trochu vracím k odpovědi na Tvoji předešlou otázku, Marku. Výše uvedené pro mne bylo jedním z klíčových „těžítek“ na vahách při rozhodování, přijmout nabídku technického ředitele právě v Porta Invest (na které misce toto závaží bylo, je myslím zřejmé).

Toto byla první část rozhovoru s Ing. Petrem Pavlíkem, novým technickým ředitelem Porta Invest. Brzy se můžete těšit na druhou část, kde se dozvíte více o Petrových vizích v Porta Invest, jeho záměrech v rámci týmu stavebního oddělení a také něco málo z jeho soukromí.